Manžel není schopen odpočívat. Můj muž pracuje 20 hodin denně. Vážně. Celé dětství poslouchal, že aby byl dost dobrý, musí být úspěšný. Vystudoval doktorát a teď staví obří dům k podnikání sám. Pak chodí a stěžuje si, že je unavený. Potom je samozřejmě i někdy podrážděný a nemá vůbec dobrou náladu. Neustále se mu snažím říkat, aby si odpočinul, že je v pohodě najít si aspoň hodinu denně pro sebe a klidně nedělat nic. Však to taky tak je přece. Každý den mu opakuju, že je v pořádku mít čas pro sebe, že to počká, že mu to tělo dá jednou stopku, že tu má 3 děti a měl by trochu zvolnit, aby se neupracoval a nezkolaboval, nebo aby se mu jednou něco nestalo.
Navíc moc nezvládá, když odpočívám já. Když mě vidí, že přes den ležím, už má průpovídky typu, jak je možné, že odpočívám, nebo proč se vlastně válím. Já si to neberu osobně, byly doby, kdy jsem ho slyšela jít po schodech a vystřelila jsem z postele něco rychle dělat. Pak mi došlo, co to jako dělám a že je ok odpočívat, když potřebuju. A že si mohu udělat sama pro sebe a že pořád nemohu jenom něco dělat. Člověk si musí umět udělat čas i sám pro sebe anebo si odpočinout, aby potom zase nabral síly a pracoval.
Nevím, jak s ním mluvit, aby opravdu pochopil, že není méněcenný člověk, když chvíli nebude dělat nic nebo věnuje čas sobě. Je brutálně strhaný a unavený, jenže ani tohle ho v jeho práci nezastavuje. I když by měl zvolnit, tak mi připadá, že pracuje pořád čím dál více a já mám prostě o něj přirozeně starost. Byla bych nerada, aby se mu něco stalo a on, aby skončil špatně. Chci pro něj jenom to nejlepší. Často se spolu i na tohle téma hádáme, a to mě vlastně mrzí ještě více, protože s ním se prostě nejde domluvit a ani trochu mě neposlouchá a to zabolí. Chtěla bych si s ním sednout a probrat to, ale přijde mi, že očividně nemá zájem.