O kapele - Historie a současnost

 

Naše kapela Boron hraje pro vás pod mým vedením už více než třicet let. Za tuto dlouhou dobu se u nás v kapele vystřídalo mnoho muzikantů, a tak si myslím, že není na škodu trochu se ohlédnout zpět a připomenout si naše začátky.

 

V první sestavě, říkejme jí Boron 1, hráli : Kuba - kytara, Štefan Lašák - kytara, Vojtěch Martínek - baskytara, Milan Balog střídavě s Karlem Markem - bicí, František Eschler - zpěv. Gerhard Doubek psal texty. Nesmím zapomenout ani na klávesové nástroje a Karla Poppersteina, který však s námi nikdy nevystoupil, protože asi po dvou měsících dostal zajímavou nabídku jinde.

Všichni tito muzikanti obětovali hudbě, kterou měli velmi rádi, opravdu hodně - především spoustu volného času, protože většina z nich dojížděla několikrát týdně na zkoušky z různých míst. Byly to třeba Karlovy Vary (Balog),Cheb (Eschler), Házlová (Lašák) nebo Luby (Marek). A samozřejmě bylo nutné obětovat i peníze a něco ze  soukromého života, takže nevyhnutelně nastala situace, kdy členové skupiny museli přinést oběť nejvyšší - vlastní manželky. Bylo třeba se rozhodnout mezi jejich výrazně nesouhlasným postojem k hudbě a hudbou samotnou.Z historie víme, že mnoho dějinných konfliktů vzniklo kvůli ženám a ani Boron nezůstal v tomto ohledu ušetřen.Byla to doba, kdy všecho se dělalo naplno, nebyl prostor na kompromisy, takže manželky zvítězily a většina muzikantů postupně skupinu opustila.

Z původní kapely jsem tedy zůstal jen já a Vojta Martínek. Novou sestavu Boronu 2 doplnili Aleš Tlustý - bicí a Stanley Jiří Paur - zpěv. V tomto složení jsme hráli například v Rakousku, kde jsme v té době měli mnoho příznivců, kteří nás měli rádi, a dokonce založili i náš fanklub. A nouze o koncerty nebyla ani v Čechách, hráli jsme každý víkend a jezdili po celé republice. Na tehdejší dobu jsme měli hodně dobré vybavení - 60 světel, o které se starala Stáňa Tóthová, 3 živá světla a PA systém, obsluhovaný mým současným zvukařem Honzou Škodou, se kterým se známe opravdu velmi dlouho. Po nějaké době nám z kapely odešel Vojta Martínek a na jeho místo baskytaristy nastoupil Jiří Fischbach, kterého po čase vystřídal František Keller. Ani tato sestava neměla dlouhého trvání a na jejím rozpadu se opět velkou měrou podílely ženy, a také, bohužel, i ješitnost některých hudebníků.

 

Po této nepříliš dobré zkušenosti jsem se rozhodl oslovit lidi, které jsem dlouho znal, některé z nich dokonce od dětství. Tak vznikla další, v pořadí třetí sestava Boronu, kde kromě mne hráli ještě bratři Blechschmidtové, (Jiří - bicí, Milan - kytara) a Stanislav Beran - baskytara. Po půl roce vystoupil Boron v tomto složení v televizi v pořadu Rockmapa a  mnohé hudební časopisy mne požádaly o rozhovor, a to nejen o hudbě. Ovšem historie se opakuje, a tak i v tomto případě nám do cesty vzhůru vstoupil, jak jinak, známý "ženský syndrom", který měl za následek to, že Milan "Špiky" Blechschmidt z kapely odešel. Bylo to v době, kdy jsme nahráli úspěšnou skladbu Milosrdná prázdnota a dostali jsme nabídku na vydání desky. Pozvánku na nahrávání jsem zahodil do koše.

Se zbylými členy kapely, Jirkou Blechschmidtem a Standou Beranem jsme pak opustili původní styl Boronu a začali  hrát hudbu úplně jinou, tvrdší. Netrvalo dlouho a už po několika koncertech nám začali přezdívat česká Pantera. Ovšem tahle hudba nebavila Jirku natolik, aby se jí chtěl věnovat i nadále, takže opět změna - za bicí se posadil Pavel Incédy, kterého jsem objevil v sokolovském Bunkru.

V páté sestavě Boronu tedy hráli : Kuba Tóth - kytara a zpěv, Pavel Incédy - bicí a Stanislav Beran - baskytara. Také poslední jmenovaný po nějakém čase opustil naše řady a my jsme asi rok hrálii s Pavlem jenom ve dvou. V další etapě se pak u nás vystřídalo hned několik hráčů na baskytaru.V současné době nemá Boron stálé obsazení,ale zvu si do kapely kamarády, kteří si s námi vždy rádi zahrají.

Prosím, promiňte mi všichni vy, o kterých jsem se nezmínil. A bylo vás mnoho. S některými z vás jsem hrál jenom deset minut a s některými vůbec, protože jsem pochopil, že to opravdu nepůjde. Nezlobte se proto na mne, přeji vám všem mnoho úspěchů a ať se vám v životě daří.

A JAK VIDÍ KUBA SVOJI KAPELU ?

Proč vám posluchači přezdívají česká Pantera ?

 Možná kvůli kytaře? Stejnou kytaru, na kterou hraju já, měl i Dimebag Darrell. Ale určitě nás to neuráží.

Proč hraješ právě hardcore, tedy žánr, který oslovuje spíše menšinovou část publika ?

Protože na blues jsem ještě mladý.

Jakou roli bys přisoudil hudbě ve svém životě ?

Hudbu mám moc rád a beru ji jako svůj životní bonus.

A navíc je to skutečně jedna z cest, jak si lidé mohou porozumět bez zbytečných a nicneříkajících slov. Vidíme, jak se opravdová a upřímná komunikace z našeho života vytrácí, ale v hardcoru je ještě možné vést s publikem dialog.

A co když se s publikem míjíte - ty chceš něco sdělit, ale lidi přijdou opilí nebo zdrogovaní ?

Pak je to, bohužel, zbytečná cesta, zbytečný koncert.  Drogy vnímám jako zkoušku celého lidstva. Je otázka, jak obstojí. Já osobně jsem nepoznal nikoho, kdo drogy bral a definitivně s nimi skončil. Vždycky po nějaké době začal znovu. Koncert pro takové lidi ztrácí význam, ale beru na sebe tohle riziko a jdu do toho!

Jak hledáš témata pro svoje texty ?

Zpívám o tom, jak vnímám svět a celou společnost kolem sebe. Moje texty jsou někdy smutné a drsné,ale život už je takový. Rád bych zpíval o hezkých věcech, některé si dokonce začínám uvědomovat. Třeba to, že peníze přece jen ztrácejí sílu, že život má přece jen větší hloubku a smysl, než bezbřehé hromadění majetku. To je totiž ten dělící princip, který způsobuje, že lidé mají odlišné názory na zásadní problémy a který lidem určuje místo v jakési skupině - elita a zbytek světa.

Existuje vůbec nějaká cesta z tohoto společenského marastu ?

Jistě, ale to záleží na každém z nás. Musíme žít jeden pro druhého, pro generaci, která přijde po nás, a hlavně - nezištně. Podle Darwinovy teorie přežívají jen ti nejsilnější. Ale v čem spočívá ta síla? Ve fyzické převaze ? Určitě ne ! Spočívá v lásce, dobrotě, upřímnosti a vzájemném pochopení, které všichni v sobě máme. Jen někteří lidé si to schovali o něco hlouběji než ti druzí. Ale co je podstatné - každý z nás má tu možnost něco změnit.

Co pro to mohou udělat mladí muzikanti, můžeš ji dát nějakou radu ?

Nehrajte vypočítavý styl hudby, neskládejte hudbu u počítače, nechtějte být příliš dokonalí, malé chyby nevadí, buď te sví!